Rubriky
Nej filmy

Ant-Man And The Wasp: Quantumania recenze

Poté, co dcera Scotta Langa (Rudd) Cassie (Newtonová) vyšle signál do kvantové říše, jsou přeneseni do světa nekonečné pravděpodobnosti a absurdních mimozemšťanů. Tam se Ant-Man setkává s roztrpčeným časoprostorem Kangem (Majors), zatímco Janet Van Dyneová (Pfeifferová) čelí své vlastní tajné minulosti.

Je těžké natočit skutečně tripový film. Ty odvážné prorazí. Sekvence Hvězdné brány z filmu 2001: Vesmírná odysea vás může uvrhnout do změněného stavu i ve tři ráno. Svěží byl i film Alexe Garlanda Annihilation, který proměnil lidi ve flóru. Dokonce to lze udělat i levně, jak dokázal Shane Meadows s LSD sekvencí v Dead Man’s Shoes a Ben Wheatley s psychedelií v A Field In England. Je tedy zvláštní, že Marvel se všemi svými prostředky natočil film odehrávající se ve vesmíru, kde čas a prostor nejsou takové, jak je známe, a přesto skončil s něčím, co vypadá surreálně, ale působí spoutaně. Ohromující to není. Ale to neznamená, že to není zábavné.

Po dvou pěnivých výletech se ve třetím filmu Ant-Man vydává nejmenší pozemský hrdina do větších míst. Skokan v čase/prostoru Scott Lang (Paul Rudd) si žije svůj nejlepší život a prvních pár minut Kvantumanie připravuje potenciálně masitý materiál. Scottova dcera Cassie (Kathryn Newton) zpochybňuje jeho pohodu – zatímco ona bojuje za věci, kterým věří, on je prostě šťastný a slavný. Je mladá a idealistická, plná elánu a energie, což může být později důležité (spoiler: bude). Mezitím Janet Van Dyne (Michelle Pfeiffer), která byla zachráněna po desetiletích uvíznutí v Kvantové říši, skrývá tajemství o tom, co se tam dole dělo (spoiler: hodně). Než se však kdokoli z nich stihne do něčeho pořádně ponořit, kvantový průser narazí na kvantový ventilátor a všichni jsou přeneseni do země šílenců.

Ve snaze konkurovat seizmickým filmům MCU – ve snaze jít do velkých rozměrů – ztrácí tato série část svého kouzla.

V nejlepším případě se Quantumania odehrává jako epizoda Star Treku z 60. let, kde se tato a další závažná témata – idealismus, opuštěnost, morálka, identita – zkoumají v kontextu divokého vesmíru obývaného potrhlými mimozemšťany. Scénář napsal někdejší scenárista Ricka a Mortyho Jeff Loveness, což je patrné z těch surrealističtějších momentů – tvor zvědavý na lidské díry, chodící mluvící brokolice, převzetí legendy Marvel Comics MODOK, naprosto směšného stroje na zabíjení, do jehož hlouposti se film s radostí opírá.

Šílenství však působí jaksi zdrženlivě. Jsou tu nápadité scény, zejména ta, v níž se Scott setkává s nekonečnými verzemi sebe sama, ale působí jako menší verze věcí, které jsme už viděli – třeba v Matrixu nebo dokonce v samotném MCU (nic se tu nevyrovná invenci tripovějších sekvencí Doctora Strange). A po celou dobu je prakticky cítit green-screen – jakkoli je CGI dobré, je ho tu prostě moc. V tomto filmu se prequely Hvězdných válek zdají být nenápadné, a to, co tam je, nikdy nepůsobí dostatečně ujetě, zejména když se řítí k až příliš konvenčnímu vyvrcholení.

Hrana chybí v celém rozsahu. Vzhledem k tomu, že se jedná o první film MCU, který v dohledné době představuje nového Velkého záporáka, působí motivace Jonathana Majorse ovládajícího časovou osu a dobývajícího svět Kangem Dobyvatelem poněkud mlhavě. A přestože příběh představuje obrovské důsledky, vše působí zvláštně nedůsledně, spíše se zájmem připravit půdu pro to, co přijde příště. Ve snaze konkurovat seismickým filmům MCU – ve snaze jít na věc ve velkém – ztrácí tato série část svého kouzla. Ant-Man je lepší malý.

A přesto… Majors je strhující podívaná. Jeho Kang – nebo alespoň tato konkrétní varianta – je zběsilý a zvláštní, za jeho očima se skrývá svět, historie. Kang je hrozivý a zastrašující, ale Majors mu vtiskl vrozenou výstřednost, a to podmanivě, čímž se tento multivesmírný padouch stává multidimenzionálním. Nejlepšími scénami nejsou ty, v nichž vystupují bizarní bytosti, ale ty, v nichž si Majors a Pfeifferová jen tak povídají a probírají svou složitou historii. Značná část filmu je právě o tom, a je to napínavá, svižná záležitost, správná lidská interakce.

I když je škoda, že to zbytku filmu chybí, je toho alespoň dost na to, aby se to dalo vydržet, a dost hloupostí na to, aby se člověk zasmál, včetně několika docela cool mravenčích vylomenin. Kvantumánie je možná lehčí, než si myslí, ale má v rukávu několik překvapení, která čerpají z desítek let praštěných nápadů komiksu. MODOK merch se blíží.

Quantumania není tak ulítlá, jak by měla být, a humongous stakes působí podivně malým dojmem. Ale kde jinde dostanete divokého Jonathana Majorse, intenzivní Michelle Pfeifferovou a mluvící brokolici?

Autor: Tomáš Skočdopole

Tomáš Skočdopole je uznávaný český filmový kritik a autor, který se proslavil svým jedinečným pohledem na kinematografii a hlubokou znalostí filmové historie. Narodil se v Praze a od mládí projevoval silný zájem o film a jeho různé aspekty. Jeho styl psaní čerpá inspiraci z Quentina Tarantina, projevuje se v něm vášeň pro detail a nekonvenční přístupy k filmové naraci. Skočdopole je známý svou schopností analyzovat a interpretovat filmová díla na hluboké úrovni, přičemž často propojuje klasické a moderní filmy v kontextu širších kulturních a společenských trendů. Jeho články, publikované v předních českých filmových časopisech a na online platformách, jsou ceněné pro jejich erudici a originální pohled na film jako uměleckou formu. Tomáš se také často účastní filmových festivalů a diskusních panelů, kde sdílí své znalosti a nadšení pro film s širokou veřejností.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *